Samostatnost přišla brzy
V osmnácti letech jsem začal bydlet sám a musel jsem si hradit vlastní život. V tom věku člověk ještě hledá, kým chce být. Já jsem vedle toho potřeboval vyřešit, z čeho zaplatím bydlení a běžné výdaje. Rozhodnutí měla důsledky, které jsem nesl sám, i když jsem na ně neměl vždycky připravenou odpověď.
Představu o další cestě jsem měl, ale ne všechno vyšlo. Na vysokou školu jsem se nedostal. Začal jsem pracovat a hledat způsob, jak se uživit a zároveň se někam posunout. Chtěl jsem od života víc. Jenže mezi tím, co jsem si přál, a tím, co jsem měl v danou chvíli k dispozici, byl velký rozdíl.
Dnes dokážu tehdejší období shrnout do několika vět. Prožít ho bylo podstatně složitější. Finanční nejistota zasahuje i do obyčejného dne: do toho, co si člověk může dovolit, co musí odložit a kolik prostoru mu zbývá na další plány. Když mluvím o svobodě, mám v hlavě i tuhle zkušenost.
Postarat se o sebe
První peníze jsem si vydělával jako promotér při rozdávání propagačních materiálů. Vyzkoušel jsem práci na stavbě, v České poště i jako steward. Později přišel Decathlon. Každá z těch prací měla jinou náplň, ale společnou potřebu: vydělat si, zvládnout své povinnosti a postarat se o sebe.
Při začátcích vlastního podnikání jsem pak zažíval i rána s nulou na účtu. Během covidu jsem rozvážel jídlo pro Bolt. Za tím je pro mě velmi osobní zkušenost: mít svoje plány a současně potřebovat pokrýt běžný život. Bylo nutné reagovat na situaci, ve které jsem skutečně byl.
Na tuhle část své cesty se dívám s respektem. Udělal jsem hodně práce, abych se mohl posunout. Zároveň vím, že některá období byla těžká a že bych je nechtěl zpětně lakovat narůžovo. Nemusím si je idealizovat, abych dokázal ocenit, co jsem zvládl.
Co ve mně zůstalo
Zázemí pro mě od té doby znamená něco konkrétního. Mít kde žít, vědět, z čeho zaplatím svoje výdaje, a mít trochu prostoru pro rozhodování. I proto mě motivují peníze a větší možnosti. Pamatuju si, jaké je chtít se posunout a přitom řešit základní jistoty.
Část té motivace se dnes týká i mých blízkých. Chci se o ně umět postarat. Přeju si mít možnost něco jim dopřát a společně zažívat hezké věci. Současně si uvědomuju, že být pro druhé oporou znamená také mít na ně čas a pozornost.
Těžší začátky jsou součástí mého příběhu. Nechci podle nich ale určovat hodnotu ostatních lidí ani předpokládat, že znám jejich situaci. Někdo prochází věcmi, které nejsou vidět. Moje zkušenost mi dává důvod brát takové možnosti vážně.
S čím pracuju dodnes
Ani dnes nemám všechno vyřešené. Chci růst, záleží mi na výsledcích a někdy na sebe vytvářím velký tlak. Dokážu se soustředit na to, co mi ještě chybí, a přitom přehlédnout, co už se podařilo. S tím se pořád učím zacházet.
Také mě umí zasáhnout, jak mě vnímají druzí. Chci něco reprezentovat a mít pocit, že to, co dělám, má odezvu. Když jí dávám příliš velkou váhu, vlastní radost se snadno ztratí. Přiznat si tuhle stránku je pro mě součást práce na sobě.
Růst proto vnímám i v tom, jak zacházím se svými pochybnostmi. Chci dokázat přijmout kritiku, rozpoznat vlastní chybu a změnit konkrétní jednání. Učím se také dovolit si radost z toho, co už mám. V některých věcech jsem dál, jiné se vracejí a potřebují moji pozornost znovu.
Život, který nechci odkládat
Mám rád cestování, padel, hory, auta a humor. Chci mít čas na rodinu a přátele. Tyhle věci nechci odkládat do chvíle, kdy budu mít splněné všechny cíle. Vždycky se může objevit další. Mezitím ale běží můj život a život lidí kolem mě.
Chci dál budovat, zkoušet nové věci a být na sebe náročný. Zároveň chci umět říct, že můj život má hodnotu už teď, včetně částí, které nejsou hotové. Můžu být hrdý na to, co jsem zvládl, a otevřeně přiznat, kde ještě potřebuju růst. Obojí ke mně patří.